Hrdina Ajke

Pro tohoto pejska, který se drží na 2. příčce v soutěži "Můj malý velký hrdina" můžete hlasovat zde:www.mujhrdina.cz/node/728

Kravská divočina

Ahojky, jmenuji se Ajke a jsem tříletý pejsek trpasličího pinče.
Když mi má panička řekla, že jsem hrdina, nemohl jsem uvěřit svým uším. ,,Já a hrdina?“ Ano, možná jsem jí potom pomohl z nesnází a nebezpečí, ale do toho se vlastě dostala kvůli mně, kvůli tomu, že jsem byl ještě malý prcek, který rád prozkoumával vše, ničeho se nebál a myslel si, že dokáže vše, že jsem ten největší pes na světě. Ale to bych asi moc předbíhal, tak abych se vrátil na začátek..
Začalo to procházkou, už při nasazování obojku jsem vyváděl skopičiny a byl neposedný, ten den jsem měl opravdu hodně energie a proto jsem se nemohl dočkat až konečně půjdeme ven. Už na cestě k lesu jsem dával jasně najevo, že na vodítku být nechci, že se chci proběhnout a prozkoumávat svět. V tu dobu jsem byl ještě takové větši mimčo a tak se není čemu divit, že když jsem pocítil svobodu, tak jsem se rozběhl celý šťastný přímo do lesa. Ale najednou jsem něco ucítil, něco co jsem cítil poprvé v živote, byl to pach zvířat a byl cítit z pastvin, které jinak zely prázdnotou. Otočil jsem se směrem k rozlehlým pastvinám a najednou je spatřil, stádo velkých rohatých zvířat. ,,Co to je? To musím prozkoumat.“ A už jsem byl pryč. A tak jsem jen z dálky slyšel paniččino volání ať se vrátím. Kdo by se ale vracel když vidí něco tak velkého a připravého k vystrašení? Cože to ještě volá? Ať mezi ty krávy neběhám? Tak takhle se to neznáme stvoření jmenuje, kráva. Když jsem se přiblížil ještě víc, uviděl jsem přes dvěstě velkých kusů krav a jedna z nich byla větší než všechny ostatní. To už jsem to nevydržel a vběhl mezi ně, začal jsem štěkat a prohánět je. Krávy se splašily a já je začal hnát napříč pastvinou. Byla to strašná zábava do té doby než se mi to začalo vymykat z tlapek. Stádo bylo až moc splašené a nekontrolovatelné a kolem mě se začaly komíhat velké nohy krav. Snažil jsem se uhýbat, ale jedné noze jsem už uhnout nedokázal a ta mě nakopla přímo do mého malého tělíčka. Odlétl jsem o kus dál a najednou kolem mě začalo být šero, začal jsem se bát. A tak jsem byl nadšený když jsem v šumu zaslechl hlas své zoufalé paničky. Vběhla do stáda a začala mě hledat. Konečně jsem jí ucítil u sebe jak se mě nežně a starostlivě dotýká a slyšel jsem jak brečí. Najednou se stádo zase splašilo a začalo se přes nás hnát. Nebyl čas na útěk a tak mě panička chránila vlastním tělem. I ona schytala pár ran, ale snažila se zůstat silná aby nás mohla zachránit. Najednou se stádo uklidnilo a k nám se přiblížila ta větší kráva. Uslyšel jsem jak panička šeptá zděšením, že je to plemenný býk. Celé stádo se najednou k nám shluklo a bylo připravené k odplatě za to vyrušení. Cítil jsem jak se panička tiskne na mě a je připravena na to nejhorší. Ne, takhle to neskončí, ona riskuje svůj život kvůli mojí nerozvážnosti, musím s tím něco udělat. Najednou jsem ucítil jak se probírám k sobě, jak mé tělo nabírá na síle a já jsem schopen se pohnout. Vyběhl jsem z jejího objetí a rozeběhl se proti býku, byl jsem ochotný svým tělem bránit svou paničku, udělat vše pro to, abychom se oba dva zachránili. Začal jsem zuřivě štěkat a narážet na býka. Dával jsem mu najevo ať se vzdálí, on si toho ale nevšímal. Rozběhl jsem se proti němu a začal jsem ho kousat do nohou a do hrudníku, obíhal jsem ho kolem a snažil se ho odehnat. Až jsem mu začal narážet na břicho a pořádně ho kousl, tak se splašil, otočil se a začal utíkat pryč. Chvíli jsem ho pronásledoval a s ním i celé jeho stádo, abychom měli jistotu, že jsou v bezpečné vzdálenosti. Konečně byli pryč. Vrátil jsem se k paničce a oba dva jsme se vzpamatovávali. Až jsme se oba uklidnili, tak jsem rychlým krokem opustili pastvinu, pro případ, že by se ti velcí rohatci chtěli k nám vrátit. Tak jsme si společně vybojovali bezpečí a taky pěkné dobrodružství. Od té doby jsem rozvážnější kam se rozběhnu a hlavně kdo tam na mě bude číhat.
Tohle mě ale vrací na začátek mého vyprávění. Jsem tedy hrdinou? To já neposoudím, jen vím, že jsem nejlepší přítel své paničky a ona je nejlepší přítel můj, že tu jsme vždy pro sebe a ochotni jeden pro druhého riskovat život. Jsem jejím společníkem životem a vždy tu jsem pro ní, tak jako tu byla ona pro mě při mém narození a od té doby stále je. Narodil jsem se u ní doma, byl jsem ale velký chlapík a to vedlo při porodu k potížím. Naštěstí tady byla ona a nebála se rychle zasáhnout, odmotat mi pupeční šnůru, která mě škrtila, roztrhnout obal a já se poprvé mohl nadechnout. Byla to láska na první pohled a také na celý život. Od té doby kráčíme společně životem, ale nebojte, odpočinout jí rozhodně nenechám a takových dobrodružství jsme už spolu zažili více a věřím, že ještě mnoho zažijem... :-)